Hindská kinematografie aneb Bollywood
Z indických kinematografií je právě Bollywood tou největší, nejvýznamnější a nejpopulárnější. Dokonce natolik populární, že lidé často mylně chápou Bollywood jako označení pro indickou kinematografii jako celek. Ve skutečnosti se jedná o centrum vyrábějící mainstreamové filmy v hindštině - nejrozšířenějším indickém jazyce.Samotný název Bollywood přinesla s posměchem západní média v reakci na rychle se rozvíjející filmový průmysl v Bombaji (dnes Mumbaí), která je pro něj dodnes domovem. Označení ovšem postupem času zdomácnělo a úspěchy indických filmů na prestižních festivalech i u zahraničních diváků z něj smyly pejorativní konotace, takže je dnes mnohem zaužívanější, než formální pojem "hindská kinematografie".
Občas lze narazit na texty mylně předpokládající, že slůvko "Bollywood" vzešlo od samotných indických filmařů a vyjadřuje jejich domnělou snahu napodovat americký Hollywood - nevěřte jim :)
Bollywoodské filmy se snaží zasáhnout co nejširší obecenstvo, z čehož plyne jejich obecně pozitivistické zaměření, snadná srozumitelnost a kombinování mnoha žánrů (ostatně největší popularitu má Bollywood v zahraničí díky populárním muzikálovým "vsuvkám"). I od bollywoodských studií ovšem občas přicházejí filmy žánrové či artové (viz. tzv. Parallel cinema).
Tamilská kinematografie aneb Kollywood
Hlavní město jihoindického státu Tamilnádu, Čennaí (dříve Madrás), je sídlem filmového průmyslu produkujícího filmy v tamilštině.Neformální (a nepříliš používané) označení "Kollywood" je tentokrát odvozeno od čennajské čtvrti Kodambakkam, kde je soustředěna většina studií.
Jde o druhý největší filmový průmysl v Indii, filmy se v Čennaí točí už od roku 1916 a jsou též distribuovány i za hranice Indie.
Tamilské (a obecně jihoindické) filmy se od těch bollywoodských liší větší mírou nekonvenčnosti i otevřenosti v zobrazování sexuality či násilí, rovnež se otevřeně hlásí k tamilské kulturní tradici a staví na ní svou estetiku.
Zároveň ovšem pracují s nižšími rozpočty, což ústí ve významně nižší produkční kvality, zejména co do úrovně triků (bez nichž se žádný indický mainstreamový filmař neobejde :)) Pro tamilskou kinematografii jsou taktéž charakteristické svérázné akční komedie s ústředními postavami, které jsou až absurdně heroizovány a obdařeny vyloženě nadlidskými schopnostmi. Právě z tamilských (často béčkových) filmů pochází většina bizarních ukázek na YouTube, nesprávně označkovaných jako "Bollywood".
Podobně jako v Bollywoodu ovšem v tamilském průmyslu působí i tvůrci s vyššími uměleckými ambicemi, jako je Mani Ratnam nebo Kamal Hassan.
Telugská kinematografie aneb Tollywood
Telugská kinematografie sídlící v Hajdárabádu (hlavní město svazového státu Ándhrapradéš) má velmi blízko k té tamilské. Liší se jedině snad ještě větším důrazem na tvorbu filmu, v nichž kontrastuje krvavá akce s prvky lidového humoru.Telugové jsou možná úplně největší filmoví fanoušci ze všech obyvatel Indie. Jejich stát totiž registruje největší počet kin v celé zemi a místní filmový průmysl produkuje téměř 300 filmů ročně.
Malajalámská kinematografie aneb Malluwood
Třetí z významných jihoindických kinematografií má domov ve svazovém státě Kérala a produkuje filmy v malajalámštině.I proti Kollywoodu a Tollywoodu se jedná o malý průmysl s omezenými finančními možnostmi, přesto v rámci něj vznikají filmy kvalitní jak po filmařské a obsahové, tak po technické stránce. Mnoho malajalámských filmů se dokonce dočkalo velkolepějších bollywoodských remaků. Oproti jiným jihoindickým kinematografiím se tzv. "Malluwood" více orientuje na realistické filmy se sociální tematikou, byť mu vůbec není cizí ani žánr klasické lidové komedie. V druhé půlce osmdesátých let vzniklo v Kérale několik vysoce ceněných uměleckých filmů.
Bengálská kinematografie
Bengálská kinematografie mám centrum v Kalkatě, hlavním městě svazového státu Západní Bengálsko a neměla by uniknout pozornosti žádného náročnějšího diváka. V bengálských filmech byste většinou marně hledali opulentní taneční scény, krvavé bitky, nebo vizuály jako z MTV. Zato tam najde hodně dialogů, velice pomalé tempo vyprávění a snahu o realistické zachycení sociálních problémů. Pokud divák bengálských filmů nechce zemřít nudou, měl by mít přehled o indické historii a kultuře a také nevyžadovat každých deset minut nějaký výbuch - pak by mohl být odměněn výjimečným zážitkem. Ne náhodou byli právě bengálští filmaři iniciátory tzv. "indické nové vlny" či "parallel cinema".Bengálsko je koneckonců také domovem pravděpodobně nejslavnějšího indického režiséra všech dob a nositele Oscara za celoživotní dílo - Satyajita Raye. Muže, jehož filmy ovlivnily i takové ikony světového filmu, jakými jsou Martin Scorsese, Francois Truffaut, nebo James Ivory. Dokonce se věří, že z jednoho jeho scénáře vycházel Steven Spielberg, když vymýšlel své slavné filmy Blízká setkání třetího druhu a E.T. - mimozemšťan, byť to sám Spielberg popírá.
Někdy se bengálský průmysl označuje jako "Tollywood", což poněkud plete vzhledem k tomu, že identické označení se používá pro kinematografii telugskou. Původem této přezdívky je tentokrát kalkatský okrsek jménem Tollygunge. Název "Tollywood" se obejvil dokonce dříve než "Bollywood", ale v současnosti se prakticky nepoužívá.
Historickou součástí Bengálska je také dnešní stát Bangladéš, tamní filmy (vyráběné především v Dháce) jsou tedy velmi podobné těm ze Západního Bengálska.
Žádné komentáře:
Okomentovat