Jak vyznávají lásku jihoasijské ženy aneb Stručné pojednání o kulturních rozdílech

Indie:

Pákistán:

Bollywood v Česku

Z projekce filmu Band Baaja Baaraat na loňském Festivalu bollywoodského filmu si dobře pamatuji, jak to v sále vzrušeně zašumělo, když v jedné ze scén hrdinové vylezli na ulici a tam majestátně postávala Škoda Laura, indická variace na Octavii. Nejde o žádnou kuriozitu, v novějších indických filmech se lze se Škodovkami potkávat docela často, ať už v nich jezdí přímo hlavní postavy (nebo si třeba prohlíží škodovácký katalog, tak jako v Oye Lucky, Lucky Oye), nebo se míhají někde na pozadí záběru. O něco  méně frekventovanou českou značkou, na níž lze v (nejen) bollywoodské produkci narazit, je Baťa. Přítomnost českých výrobků však zdaleka není jediným a už vůbec ne hlavním důvodem, proč by našinec mohl v indickém kině propadat vlastenecké hrdosti.

Indická 'artová' klasika na DVD

Propagační kampaň Incredible India, kterou v roce 2002 odstartovala indická vláda, aby do země nalákala více turistů, už sice mohla filmového fanouška potěšit řadou malebně barevných spotů (v nichž občas dokonce vystupovali populární bollywoodští herci) ale opravdovou pochvalu si od příznivců indického filmu zaslouží až nyní.

V tomto roce byl totiž pod vedením organizace National Film Development Corporation of India, která si klade za cíl podporovat domácí filmové umění, spuštěn projekt Cinemas of India představující divákům klasická díla 'artově" orientovaných indických tvůrců.

Sex, film a Indie

Indické filmy byly sice odjakživa prostoupeny erotickými motivy, ty ale byly téměř vždy nenápadně zabalené do jinotajů a metafor a zásadně nepřecházely do explicitního zobrazení. Ač si tedy Indii možná spojujeme s Kámasútrou a hanbatými soškami na hinduistických chrámech, její kinematografie byla velmi dlouho podstatně prudérnější, než kinematografie řady muslimských zemí (včetně sousedního Pákistánu), které si naopak máme tendenci spojovat s chorobným důrazem na cudnost. Patří ostatně k všeobecně známým skutečnostem, že v dřívějších dobách byly mezi hrdiny bollywoodských slaďáků výjimečné i obyčejné polibky a text písně "Co máš pod tou blůzkou?" způsobil skandál i přesto, že následná odpověď zněla "Pod tou blůzkou je moje srdce".

My Name Is Khan - zajímavosti

Jmenuje se Khan, není terorista a milují ho v Indii i ve zbytku světa. Komerčně megaúspěšný snímek Karana Johara  My Name Is Khan si před pár dny odbyl své vydání na DVD a jelikož se jedná o takový fenomém, pojďme se podívat na několik zajímavostí, které se k němu váží...

Stav současné pákistánské kinematografie

Co nás čeká a nemine - Kites, Prince, Ra.One

...aneb pohlédněme na zoubek třem očekávaným filmům z tohoto roku, které mají všechny něco společného s Amerikou...Inu - globalizace.


KITES 
(Kinopremiéra 21. května 2010)

Jeden z vůbec nejočekávanějších indických filmů roku je stále zahalen rouškou tajemství. Jeho producent Rakesh Roshan je známý především tím, že v devadesátých letech vyráběl (i režíroval) filmy notně nasáklé vlivy pokleslé americké akční tvorby, které ale kupodivu měly poměrně slušný divácký ohlas (Koyla, Karan Arjun, Koi...Mil Gaya, Krrish). Ani Kites se od té Ameriky nějak nemůžou odtrhnout, neboť jejich děj je zasazený přímo do USA. Tam se indický učitel salsy Jai (Hrithik Roshan) setká s pohlednou mexickou dívkou Natashou (uruguayská kráska Bárbara Mori, dosud vystupující hlavně v telenovelách) a ačkoliv si po verbální stránce vzájemně nerozumí, osudově se do sebe zamilují. Nicméně se ukáže, že Natasha má poněkud dobrodružnou minulost a z love story se stane boj o život...

Vítejte

Vítám vás na svém nově založeném blogu o indickém filmu. Jeho zřízením si kladu za cíl uspokojit hlad současných bollywoodských fanoušků po informacích a recenzích v češtině, stejně jako se pokusím obeznámit s indickou kinematografií i ty čtenáře, kteří s ní doposud nepřišli do styku a možná slepě věřím některým hloupým mýtům, které se k ní vážou.