Alluda Mazaaka - Monument nevkusu

U nás prakticky neznámý a nejspíše i v Indii nepříliš vzpomínaný telugský film Alluda Mazaaka si nedávno užil svých pět minut slávy, když někdo na YouTube objevil poněkud kuriózní akční scénu z něj a rozeslal ji na všechna myslitelná fóra (objevila se třeba na CSFD nebo na blogu Františka Fuky). Pokud si film někdo na základě ukázky sehnal celý a byl to člověk s indickou kinematografií neseznámený, pravděpodobně již bude těžké je přesvědčovat o serióznosti nemalé části indické produkce...:) Přesto je tento snímek přeci jen v něčem vcelku charakteristický - je to takový monument unikátní syntézy indického a amerického nevkusu devadesátých let.

Alluda Mazaaka je vlastně klasickou, ničím nevyčuhující jihoindickou lidovou komedií s akčními prvky, jaké se jen s mírnými obměnami točí už pěknou řádku let. Obsahuje takřka plnou paletu všech myslitelných klišé, otřískaných schémat a omšelých filmařských postupů, které jsou s Tollywoodem spojené. Obeznámený divák se tedy ničeho zajímavého nedočká, ovšem indickému zelenáči se dostane přesně takové (a možná ještě větší) dávky bizarnosti, jakou nejspíš očekával.

Bijec z vesnice
Děj snímku, jemuž vévodí někdejší telugská hvězda Chiranjeevi (dnes angažovaný politik) není nikterak neobvyklý ani složitý (pokud tedy za dějovou složitost nebudeme považovat obtížnou orientaci v celé plejádě strýčků a tetiček ze čtyřicátých kolen, kteří tam vystupují). Drží se v té době zažitého schématu "příběhu v příběhu" a vypráví o vesničanovi Sitaramudovi, který má být popraven na základě obvinění z vraždy policisty. Cestou na popraviště ale Sitaramudu uniká (ano, to je ona památná scéna s koňmi a létajícími auty) a než je znovu lapen, ožení se s jakousi dívkou proti její vůli. Z hrdinova vyprávění se poté dovídáme, co těmto událostem předcházelo a když se přesuneme zpět do současnosti, sledujeme, jak se v přestrojení za výstředního boháče Mr. Toyotu snaží pomstít dřívější křivdu (nejen) na sobě a své sestře...

Zasazení děje na venkov očekávaně ústí v obvyklá témata. Hlavní hrdina je ztepilým a hrdým synem náčelníka vesnice a na vrcholku jeho žebříčku hodnot se skví smysl pro spravedlnost, lidové tradice a čest jeho bližních. Do protipólu jsou postavena dvě mladá westernizovaná děvčata přijíždějící z města, jímž je přiřknut status vzoru všech nectností - počínaje necudností a přes zištnost či laxnost pokračujíce až k neúctě k starším. Obě se do hrdiny samozřejmě nakonec bláznivě zamilují a snaží se jej získat, byť opravdu není jasné, co by jim na rázovité figurce poněkud přestárlého mládence mohlo imponovat.

Tradicionalizmus, oslava vesnického života jakožto nezkaženého a řízeného nejčistšími ideály je (nejen pro svou dobu) typická, stejně jako stylizace hlavního hrdiny do podoby neohroženého supermana, který vždy s vypnutou hrudí a expresivními výrazy na rtech zasahuje proti sebemenšímu příkoří.

Akční ráj, komediální peklo

Ono zasahování přitom patří k jednoznačným vrcholům filmu, protože se tak děje téměř výhradně prostřednictvím kouzelně přehnaných a nutno dodat vynalézavých akčních scén. Kdo se nezasekne na nešikovném střihu a trikové nedokonalosti, ten objeví jejich překvapivě důmyslnou stavbu a smysl pro uzemňující nadhled. Ne v každém filmu se vidí, že by hrdina vytáhl pistoli ze šuplíku tak, že rukou prorazí desku stolu a snad ani Chucka Norrise by nenapadlo koňmo podklouznout návěs náklaďáku. Ocenit je třeba také řadu udivujících kaskadérských výkonů, které akčním pasážím dodávají velkou část jejich kouzla.

Jakmile ovšem dojde na humor, jako by režisér odešel pryč a nechal herce, ať se s tím nějak vypořádají sami. Zatímco akce vyloženě stojí na práci režiséra, ve zbytku filmu je jeho vklad naprosto nevidelný. Kamera většinou nudně stojí někde v rohu a herci vypadají, že na místě improvizují. A to se neobejde bez – i na poměry jihoindických komedií – ohromně přepísknutého pitvoření, pojekávání a dělání opiček. Nejde o humor, který by vznikal na základě nějakého pointování – divák se má jednoduše smát tomu, že někdo hloupě žvatlá, dělá opičky nebo legračně gestikuluje. Ve výsledku je to ovšem daleko víc iritují, nežli humorné.

Komu by herecké pitvoření připadalo přeci jen nedostatečně bizarní, ten si přijde na své v tanečních scénách, které jsou jen slabě (pokud vůbec) motivované a dotahující cirkusovou pseudoestetiku do absurdna. Stejně jako celý film se vyznačují indicko-americkým synkretizmem: Syntetizátorová hudba, jakoby vypadnuvší z amerických béček, hraje do tance tradičně oděným Telugům, kteří si, jako zlatý hřeb večera, nakonec střihnou i jedno taneční číslo mezi tlupou Kačerů Donaldů (!!!).

Tenké ledy telugské tvorby

Alluda Majaka je tedy dokladem toho, na jak tenkém ledě se pohybují indičtí filmaři točící filmy, které jsou vlastně parodiemi sebe samých. V jihoindickém filmovém dědictví lze nalézt desítky až stovky titulů, které mají s Alluda Mazaaka většinou prvků společnou a přitom, díky dobrému smyslu pro nalezení balancu mezi vtipností a trapností, skvěle fungují. Je tedy opravdu možné všechno přepalovat, ale ne až natolik, že to tvůrcům shoří pod rukama, jako se stalo tady. Spolu s pozorností věnované akčním scénám a odbytím všech ostatních scéna tak vznikl snímek neuvěřitelně kolísající kvality – něco takového bysme v českých podmínkách mohli vidět leda za předpokladu, že by někdo válečné scény z Tmavomodrého světa nastříhal do Kameňáku. 

ALLUDA MAZAAKA (1995)

Žánr: Komedie, akční

Stopáž: 161 min

Jazyk: Telugština 

Režie: Satyanarayana E.V.V.

Hrají: Chiranjeevi, Lakshmi...

Hodnocení: 3/10